Předem upozorňuji, že dnešní článek pravděpodobně nepůjde směrem, který očekáváte :-).
Greenwashing – co to je a kde se vzal
Pojem greenwashing, který nemá v češtině uspokojivý překlad, ale dal by se obecně popsat jako “lakování na zeleno”, je nekalá marketingová taktika, který se nejvíce rozmohla v posledních 10 letech spolu s rozmachem přírodní kosmetiky (tzv. clean beauty). Greenwashing Vás bude přesvědčovat, že kosmetika je vyrobená šetrněji k životnímu prostředí, i když to není vůbec pravda.
Přírodní kosmetika a kde je hranice
Přírodní kosmetika se vyznačuje tím, že tvrdí, že nabízí svým zákazníkům návrat k přírodě a odchylku od “chemie” a od “škodlivých látek”.
Studie, která všechno začala
Tento kosmetický trend, který je stále na vzestupu, začal na přelomu milénia jednou jedinou studií od doktorky Phillipy Darbre, která poukazovala na propojení rakoviny prsu s výskytem parabenů přímo v tumoru. Studie byla provedena na 20 ženách, z čehož všech 20 mělo pozitivní výsledky na parabeny u nádoru – na jednu stranu děsivé, že?
S verdiktem počkejte.
Zjednodušeně řečeno, paní Darbre ve studii vůbec neprokázala, že by parabeny způsobovaly rakovinu prsu, avšak naznačila, že by zde spojení přeci jen být mohlo. Například úplně chybělo srovnání s ženami, které rakovinu prsu nemají. Jajks. Mě osobně by docela zajímalo, jestli se u nich také parabeny objevily nebo ne, Studie je z více hledisek do dnes problematická a má vědecké mezery, ale i přesto spustila multi-miliardový business.
Většina toxikologů a kosmetických chemiků Vám řekne, že korelace není příčina. Nechápete? Představte si, že 20 žen dostane rakovinu prsu. Všech 20 žen také celý život pilo kávu, jako drtivá většina obyvatel západního světa. Znamená to, že rakovinu prsu dostaly z kávy? Pravděpodobně ne. Toto je korelace. Stejně jako výskyt parabenů mohl být úplně v pohodě pouze korelace, ale lidem stačí málo, aby se v nich podnítil strach.
Parabeny, první obětní beránek
Parabeny tak byly první skupina látek, které začaly být v kosmetice “démonizovány”. Nechte mě ale hádat, pravděpodobně jste si nikdy nepoložili otázku, co přišlo po nich?
Parabeny jsou konzervanty. Zajišťují, aby produkt, který používáte, nenapadly škodlivé mikroorganismy jako jsou bakterie, viry a plísně. Tyto bakterie rostou ve vodě, proto jakmile máte produkt na bázi vody a je prodejný na déle než 2 týdny, musí obsahovat konzervant. Také je to jeden z důvodů, proč v levnější přírodní kosmetice najdete drtivou většinu produktů na bázi oleje. Nemusejí řešit konzervaci.
Zopakuji otázku – v momentě, kdy se z parabenů stala látka nechtěná, co přišlo po nich?
No další konzervanty samozřejmě. A i logicky – u spotřebitelů totiž v drtivé většině vítězí preference nemazat si obličej škodlivými mikroorganismy. A to vůbec nemluvím o hygieně :-).
Jenže s novými konzervanty se pojí další ale – mají za sebou mnohem menší vědecký výzkum, mnohem kratší dobu používání, jiné vedlejší efekty. Každopádně stále dělají svojí práci a dělají ji dobře – chrání Vás před mikroorganismy.
Co si také možná spoustu lidí neuvědomuje, je fakt, že v Evropské unii není možné prodávat látky, které jsou zakázané a už vůbec ne nebezpečné. Přes evropskou legislativu něco takového neprojde, to prostě nejde. Jakmile se objeví na trhu produkt se zakázanou látkou, platí celkem mastné pokuty a musí z trhu.
Co se stalo po studii?
Po této studii a zároveň s popularizací internetu nastala ideální doba pro nový kosmetický směr, ve kterém je kladen důraz na vyřazení “toxických” látek z našich koupelen.
Možná se ptáte, proč uvozovky. Já proti přírodní kosmetice nic nemám, používala jsem ji nějakou dobu a uměla mi pomoci. Také jsem ráda, že je v dnešní době kladen mnohem větší důraz na životní prostředí. Je ale třeba si uvědomit, že prostor mezi “přírodní” kosmetikou a “klasickou konvenční” kosmetikou není nijak vymezený a v dost případech se hodně hodně prolínají.
Budeme vycházet z předpokladu, že jste laik a o kosmetice toho moc nevíte – když se řekne přírodní kosmetika, co si ideálně představujete, že se ve Vašem produktu bude a nebude nacházet?
Zkuste si dát 2 minuty a zamyslet se.
Garantuji Vám, že odpovědi nebudou stejné. Pro někoho jsou konzervanty ok, pro jiného ne. Parabenům se ale budete pokoušet vyhýbat pravděpodobně všichni, protože strach už ve Vás dávno zakořeněný je a tečka. Někdo si bude myslet, že čím víc kytiček, tím lépe, jiný se po bylinných vůních osype. Nebo pro Vás znamená přírodní = striktně BIO? Recyklovatelné obaly? Další bude chtít používat pouze produkty na bázi oleje, ale člověk s aknózní pleť po čase pochopí, že je to pro něj absolutní peklo. A co pak? Rozumíte?
Mám pro Vás několik otázek k zamyšlení. Co to znamená přírodní a kde je hranice? Komu věříte a o koho se opíráte, když získáváte informace? Nebo jste pouze jednou někde slyšeli, že určité látky jsou toxické endokrinní disruptory (narušují správnou hormonální rovnováhu) a od té doby máte strach?
Greenwashing bazíruje přesně na tomto strachu a na nedostatečných informacích. Na tom, že jsme v době, která servíruje informace stejně instantně, jako čínskou polévku.
Greenwashing a legislativa
Nedokážeme orámovat přírodní kosmetiku ani v hlavě, natož legislativně.
Překvapení?
Za přírodní kosmetikou (nebo dokonce i BIO kosmetikou) nestojí v legislativě skoro nic. Výrobci si tedy můžou celkem snadno tvrdit, co chtějí, pokud Vás chtějí přesvědčit, že jejich produkty jsou “přírodní”.
Můžete se odkázat na seznam použitých surovin (také označené jako INCI nebo ingredients), které jsou ze zákona povinně označovány na každém produktu, ale co Vám reálně řeknou? Drtivá většina z Vás nejspíš není kosmetický technolog nebo toxikolog. Myslím, že Vás spíš vyděsí, protože na seznamu INCI jsou často použité latinské chemické názvy sloučenin, a to i u přírodních produktů. Může se tedy stát, že si řeknete, že si na obličej nechcete matlat žádnou kyselinu l-askorbovou, i přesto, že se jedná o vitamin C.
Evropská legislativa sice ohraničuje určitá omezení např.: Při označování, dodávání na trh a propagaci kosmetických přípravků nesmějí být používány texty, názvy, ochranné známky, vyobrazení ani názorné nebo jiné znaky, které by přisuzovaly těmto přípravkům vlastnosti nebo funkce, jež nemají.
To ale nebrání firmám napsat si na produkt “přírodní”, protože jak již víme, pro každého pojem znamená něco jiného.
A když vezmeme problém ještě o krok dál, není zvláštní, že i přírodní látky se jmenují chemickými názvy? To je bambilion kyselin (od hyaluronové, po salicylovou), retinoidy apod. užívané i v přírodní kosmetice. Není proto rozdělení “přírodní” nebo “konvenční chemická” kosmetika příliš krátkozraké?
Certifikace a jejich problematika
V orientaci mohou pomoci certifikace. Existují nezávislé neziskové organizace, které si vytvořily svá vlastní kritéria na posuzování toho, jestli se produkt řadí do kolonky “přírodní” nebo ne. Můžete jít zase o krok dál a zeptat se, kdo za podobnými certifikacemi stojí, jestli má adekvátní vzdělání pro Vás důležité a za jakou organizací stojí.
Ale rozhodně nečekejte, že když budete fanaticky scanovat složení produktu do aplikace, která je vytvořená specifickou kosmetickou značkou, že bude objektivní :-).
Důležité však je, že každá organizace si opět kritéria vytvořila sama, za vlastních podmínek. Třeba takový COSMOS má celkem přísná kritéria a pokud Vám primárně záleží na původu surovin a na BIO kvalitě, certifikát Vás může nasměrovat.
Také ale ze seznamu “povolených” látek vyřadil již zmíněné parabeny a spoustu dalších “nechtěných” látek. Když se opět vrátíme k interpretaci dat, jedná se o vcelku zdařile zvládnutý marketingový nástroj, který pomůže firmám získat větší důvěryhodnost a málokdo se potom již o INCI vůbec začne zajímat.
Je dobré ale uvést na pravou míru, že ne každá firma má na certifikace peníze. Protože dostat takový přírodní certifikát je docela drahá záležitost. Na stránkách COSMOS ohledně ceny mlží a byla jsem schopná proto najít pouze tento soubor, kde ceny nikdo neuvádí. Na internetu je obecně obtížné dopátrat se, kolik k dnešnímu datu certifikace jednoho produktu může stát, ale dle dat není daleko od pravdy bavit se o desítkách tisíc korun + čas, který udělení certifikace zabere (v řádech měsíců až let).
Každá malá začínající indie značka si o tomhle může nechat jen zdát, že jo. Nehledě na to, že pokud je značka na trhu, má již za sebou poplatky za každý produkt kvůli povinnému legislativnímu testování produktu (např. splnění hygienických podmínek). Takže takovým značkám potom nedáme šanci?
Jak greenwashing poznáme? A záleží na tom vůbec?
Mám pro Vás špatnou zprávu – greenwashing je všude okolo nás. Kosmetický průmysl je obří konglomerát, generující neuvěřitelný obrat, který od roku 2020 ještě vzrostl a neovlivnila ho ani ekonomická krize. Nechci Vám tedy kazit iluze, ale téměř každá kosmetická firma, na kterou narazíte, potřebuje vydělat peníze, aby se uživila. A dotaz pro všechny nově vznikající kosmetické značky, které se zaměřují na ekologii a na udržitelnost, řekněte mi prosím jednu věc – není nejvíc ekologické nevyrábět nic?
Pro Vás, jako jednotlivce, je důležité, jaké máte hodnoty a uvědomit si, že každý jsme jiný. Bohužel tábory “konvenční” vs. “přírodní” kosmetika jsou oba celkem extrémní a nejraději by se navzájem vyhladili. Co si myslím já je, že potřebujete informace a otevřenou hlavu.
Je na Vás a Vašich hodnotách, ke které kosmetice bude tíhnout a nikdo nemá právo Vás soudit. Ale máte nárok se ptát, zajímat se a nenechat se urvat na vařenou nudli.
Shrnutí
Tato esej NENÍ kritika přírodní ani jakékoliv jiné kosmetiky, ale marketingem za nimi, nepřesnou interpretací dat a podněcování strachu. Ať si vyberete každý jakoukoliv kosmetiku chce, je třeba si uvědomit, že kosmetický marketing je plný lží a nekalých praktik nehledě na konvenční nebo přírodní kosmetiku. Každý ať si kupuje produkty jaké chce podle svých finančních možností a nejlepšího vědomí a svědomí.
Q&A
Co to je greenwashing?
Greenwashing je tzv. lakování na zeleno – klamavé marketingové praktiky cílící na kupce přírodní kosmetiky.
Jak se vyhnout greenwashingu?
Mít nastavené hodnoty, nasávat informace a nenechat se snadno zmanipulovat.
