V kosmetice a estetické praxi dnes potkáme řadu názvů, které znějí podobně a často slibují srovnatelné výsledky: spikule, microneedling (mikrojehličkování, mezoterapie), biomicroneedling, tekuté mikrojehličkování, někdy i microneedling v láhvi.
Problém je, že stejné slovo se v marketingu používá pro různé principy, a naopak různé názvy se dávají jedné a téže myšlence. Polovina internetu se v dnešní době ve složité terminologii ani nevyzná a neví přesně, co od procedury očekávat. Pojďme si spolu problematiku spikulí a mikrojehličkování rozebrat více do detailu.
1) O čem se bavíme?
Ve zkratce o kontrolovaném narušení kožní bariéry. Kůže je náš největší a nejúčinnější ochranný orgán: rohová vrstva pokožky (pokud se ztrácíte, více informací zde) brání ztrátám vody (také jinak známé jako TEWL, trans epidermální ztráta vody) a současně blokuje průnik většiny látek zvenčí.
Mnoho moderních produktů a procedur se snaží tuto bariéru dočasně obejít – buď mechanicky, nebo chemicky – a využít následnou regenerační odpověď kůže.
Do popředí se poslední léta dostávají metody, které pracují s „jehličkami“, ale jejich podobnost je často jen zdánlivá. Rozdíl mezi nimi není pouze v tom, zda Vás při jejich používání/podstupování něco bolí nebo píchá, ale zda jde o řízený vpich do předem zvolené hloubky, nebo o povrchové, méně předvídatelné mechanické dráždění (abraze).
A právě tento rozdíl Vám určuje nejen výsledky, ale i bezpečnost produktu/procedury.
2) Spikule, biomicroneedling, tekuté mikrojehličkování
V dnešní době velmi populární spikule jsou mikroskopické (okem neviditelné) jehličkovité struktury, které se v kosmetických přípravcích používají jako mechanický stimulátor pokožky.
V praxi se setkáme především s křemíkovými spikulemi odvozenými z mořských či sladkovodních hub (v literatuře se objevují například produkty založené na rodu Spongilla), případně s minerálními mikročásticemi upravenými tak, aby měly jehličkovitý či ostrohranný tvar.
‚
Z hlediska kůže je klíčové, že se jedná o cizorodý materiál, který nemá v pokožce „přirozené místo“, a jeho přítomnost spouští automatickou odpověď imunitního systému.
Spikule se hned po aplikaci dostávají do povrchových vrstev pokožky především mechanicky – tlakem a třením při zapracování přípravku. Typicky pronikají do rohové vrstvy a mohou zasáhnout i její hlubší části; hloubka průniku je však proměnlivá a nelze ji přesně řídit. Záleží na technice aplikace, hydrataci a tloušťce rohové vrstvy, míře podráždění, ale i na tom, zda je bariéra už předem oslabená například retinoidy, kyselinami nebo zánětem.
Tento mechanismus je často označován jako „biomicroneedling“ nebo „tekuté mikrojehličkování“. Z odborného hlediska je však vhodnější o něm mluvit jako o povrchové metodě narušení bariéry, nikoli jako o plnohodnotném mikrojehličkování.
Klasické mikrojehličkování pracuje s definovanou délkou jehel a cílenou hloubkou vpichu, zatímco u spikulí je penetrace do kůže výsledkem souhry mnoha faktorů a její předvídatelnost je omezená.
Člověk by mohl jít tak daleko a tvrdit, že velká část účinku spikulí je o exfoliaci pleti (pro tápající opět samostatný článek zde). Přeci jen spikule jsou abrazivní a jejich vmasírovávání do pleti obrušuje rohovou vrstvu pokožky.
Spikule jako pošťák
Marketing spikulí často staví na tom, že fungují jako „delivery system“, tedy že zlepšují průnik dalších aktivních látek. Tento popis je do určité míry pravdivý, ale pojďme si ještě upřesnit detaily.
Spikule samy o sobě aktivní látky do kůže „nedoručují“ v pravé slova smyslu. To, co skutečně dělají, je dočasné narušení rohové vrstvy a vytvoření mikroskopických mikrokanálků a mikrotrhlinek. Tím se zvýší propustnost epidermis a látky, které by se běžně držely na povrchu, se mohou dostat hlouběji do epidermis.
V praxi to znamená, že stejné sérum může po spikulích působit rychleji a mít větší efekt, ale samozřejmě mince má 2 strany, takže Vás může také dráždit.
Zásadní je, že jde o oslabení bariéry a nikterak neovlivníte kontrolovanou dávku a hloubku, kam se přesně aktivní látky mají dostat.
Problematika granulomatózní zánětlivé reakce
V souvislosti s metodami, které pracují s vnášením nebo zanecháváním mikroskopických částic v kůži, což přesně spikule jsou, se v odborné literatuře objevuje téma takzvaného foreign body granuloma, tedy granulomatózní zánětlivé reakce na cizorodý materiál.
Jde o situaci, kdy imunitní systém vyhodnotí částice jako „nevstřebatelné“ a snaží se na ně upozornit pomocí chronické zánětlivé odpovědi. Klinicky se to může projevit až za několik měsíců, až let, takže je zpětně velmi obtížné zjistit, která konkrétní procedura k problému vedla.
Jako příklad mimo kosmetiku můžeme uvést například když se Vám dostal do otevřené rány písek a po několika měsících až letech zareagovat Váš imunitní systém hrbolky.
Granulomu poznáte přetrvávajícími tužšími hrbolky, zarudnutím, citlivostí, případně dlouhodobým zhoršením reaktivity pleti. Její velkou nevýhodou je, že je celkem těžko léčitelná.
V kontextu spikulí se proto jako zásadní bezpečnostní otázka jeví, kam až jsou schopné se spikule dostat v rámci vyvíjeného tlaku a množství, které do pleti vpravujeme.
Korejská kosmetická firma VT, která dostala na trh velepopulární Reedle Shot, se sama zaručuje za to, že se spikule nedostanou do dermis (škáry, hlubší vrstvy kůže), kde by mohla zůstat a způsobit právě problémy typu granulomatóz.
Přirozený proces se spikulemi by totiž měl být, že v momentě, kdy je vmasírujete pouze do vyšších vrstev epidemii, přirozeně z Vás do 72 hodin odpadnou a nezůstanou Vám v kůži.
Bohužel vědecké studie jsou v období psaní článku stále velmi nedostatečné a dlouhodobé dopady používání spikulí nejsou známy.
3) „Klasické“ mikrojehličkování
Klasické mikrojehličkování je metoda, při které se pomocí sterilních, kovových jehel vytvářejí řízené mikrokanálky v kůži. Provádí se dermapenem (k profesionálnímu užití v salónech, u lékařů) nebo dermarollerem (více využívány k domácímu použití, až bych řekla bohužel) a hlavní rozdíl oproti spikulím spočívá v kontrole: směr vpichu je kolmá penetrace, hloubka je nastavitelná a postup je opakovatelný.
Právě díky této kontrole lze cílit nejen na pokožku, ale i na škáru, která je odpovědná za novou tvorbu kolagenu a elastinu.
Mikrojehličkování jako pošťák
Z pohledu doručování aktivních látek je mikrojehličkování jednou z nejefektivnějších metod, protože dočasně vytváří průchod skrz bariéru, která jinak brání penetraci.
Mikrokanálky se uzavírají v řádu hodin (až 24hod) a v tomto okně lze významně zvýšit průnik látek, které by při běžné aplikaci nepronikly v dostatečném množství. Zásadní výhoda oproti spikulím je, že vytvořené kanálky mají předvídatelnější hloubku, a tím i předvídatelnější odpověď Vaší kůže.
S tím souvisí i princip sér používaných při mikrojehličkování. Jde obvykle o přípravky formulované tak, aby byly vhodné a bezpečné pro aplikaci na dočasně propustnou bariéru.
Jako profík se proto opravdu řiďte technickým protokolem a odebírejte séra od dodavatelů a kosmetických firem, kterým věříte. Nepoužívejte séra, která nejsou na mikrojehličkování vhodná. Klienta byste mohli opět vystavit již výše zmíněné velmi nepříjemné granulomatózní zánětlivé reakci.
Legislativní rámec v českých kosmetických salónech
V českém prostředí se diskuse okolo mikrojehličkování často točí kolem toho, jestli ho měl provádět pouze lékař.
Dlouhou dobu totiž kosmetičky mohly provádět mikrojehličkování téměř bez omezení, omezená byla pouze hloubka vpichu, a to na 0.5mm, zatímco lékaři se mohou legálně dostat až do 2mm. Ve fyziologii kůže se jedná o opravdu obrovský rozdíl.
Od ledna 2025 mají ale kosmetičky tzv. útrum a pokud si nenechaly schválit provozní řád před lednem 2025, nesmějí provádět proceduru mikrojehličkování bez dodatečné profesní zkoušky.
Řeč je o profesní zkoušce z porušování integrity kůže. V dnešní době je možné porušování integrity kůže doplnit následujícím vzděláním: specialista permanentního make-upu, piercing, tetování. Ano, všechny profesní zkoušky musíte splnit v rámci přípravného nebo rekvalifikačního kurzu, abyste mohly legálně ve svém kosmetickém salónu použít jehlu.
Jestli půjdete na mikrojehličkování k certifikované kosmetičce nebo k lékaři je opravdu jen a jen na Vás. Důležité je najít si odborníka, který ví, co dělá, Vaše bezpečnost je pro něj na první místě a uvidíte výsledky.
4) Plusy a mínusy
Pokud mluvíme o přínosech, je vhodné je oddělit podle mechanismu. U klasického mikrojehličkování jsou nejčastěji zmiňované efekty spojeny s remodelací:
- zlepšení struktury kůže
- elasticita
- podpora nové tvorby kolagenu.
U spikulí je efekt častěji povrchový a podobný exfoliaci:
- vyhlazení textury
- dočasné projasnění
- zvýšení účinnosti následně aplikovaných látek díky oslabení bariéry
Rizika u obou přístupů pramení z téhož: narušuje se ochranná funkce kůže. To zvyšuje pravděpodobnost:
- podráždění
- postinflamatorní hyperpigmentace (PIH), která se projevuje jako flíčky po akné útvaru
- infekce, pokud se nedodrží hygiena
U spikulí se navíc diskutuje o riziku nežádoucích zánětlivých reakcí na tělu cizí materiál. Obecně platí, že cizí materiál v tkáni může v některých situacích vyvolat granulomatózní reakci, což je známý princip napříč dermatologií i estetickými zákroky.
Z praktického hlediska lze rozdíl shrnout tak, že spikule často spoléhají na wow efekt a rychlou viditelnost změny, zatímco klasické mikrojehličkování při správné indikaci nabízí dlouhodobý efekt, ovšem za cenu vyšších nároků na odbornost, hygienu a správnou volbu aplikačních přípravků.
Shrnutí
Spikule i mikrojehličkování dočasně narušují kožní bariéru, ale liší se kontrolou zásahu i bezpečností. Spikule se do epidermis dostávají tlakem a třením, působí spíše jako exfoliace a „delivery systém“ z nich dělá hlavně oslabení bariéry, takže účinek může být rychlejší i dráždivější. Klasické mikrojehličkování naopak vytváří sterilními jehlami řízené mikrokanálky definované hloubky, díky čemuž je doručení sér předvídatelnější a efekt dlouhodobější. U obou metod rozhoduje hygiena, vhodná séra a respekt k rizikům, včetně možné granulomatózní reakce na cizorodý materiál.
Q&A
Co je biomicroneedling?
Biomicroneedling na rozdíl od klasického microneedlingu nepoužívá kovové jehličky/přístroj (dermapero, dermaroller) k tomu, aby v pleti narušil kožní bariéru, která je pak schopná propustit efektivněji aktivní látky.
Jak často chodit na microneedling?
Záleží na typu a stavu Vaší pleti, ale obvykle se doporučuje provádět mikrojehličkování v kúrách, zejména v zimních měsících.
