V dnešní době neznám kontroverznější téma v kosmetickém oboru než je trend ne/opalování, chození do solária a ne/používání SPF.
Jako kosmetička Vám opravdu můžu s čistým svědomím říct, že nic moc nevyvolává tolik emocí a názorů jako právě debaty o UV záření, které s trendem opalování úzce souvisí.
I kvůli tomu bych tento článek bych chtěla pojmout trochu jinak a dát kontext tomu, proč se vůbec opalujeme. Pojďme na to.
Opalování
Opalování je proces ztmavnutí kůže působením ultrafialového (UV) záření, ať už ze slunce nebo v soláriu, a slouží jako ochranný mechanismus těla.
Krásná, bronzová pokožka však sebou nese i jistá zdravotní rizika, o kterých je dobré si něco říct.
UV záření
Dáme si malé opakování z článků o SPF a pigmentových skvrnách.
Pokaždé, když se ocitneme na sluníčku nebo v soláriu, působí na naší kůži ultrafialové záření, které obsahuje ultrafialovou složku známou jako UV, která pro nás není kamarád. Jsme proti ni chráněni pigmentem, kterému se říká melanin a který přeměňuje UV záření na teplo – aby ale zpracoval všechno to sluneční záření, musí pěkně makat. A nadměrná produkce melaninu vede k negativním dopadům na pokožku – např. spáleniny, pigmentové skvrny, v nejhorších případech i rakovina kůže.
UV záření není jen jedno, dělí se na:
- UV-A – cca 95% všechno slunečního záření, vyskytuje se během celého roku a pronikne i skrz sklo a mraky, dotýká se nás, i když se sluníčku nevystavujeme. Má dopad na rychlejší stárnutí pokožky, se vznikem vrásek a pigmentových skvrn. Pro lepší zapamatování nabízím mnemotechnickou pomůcku A – anti-aging. Na produktech je značena PPD, PA+ nebo jen jednoduchým A v kroužku. Ochrana proti UV-A má odlišné značení než ochrana proti UV-B!
- UV-B – cca 5% záření, dokáže být zčásti blokováno mraky nebo sklem, díky němu se opalujeme, ale také snadno spálíme. Jeho působení se liší v závislosti na lokalitě. Díky němu máme dostatek vitaminu D, ale také podporuje tvorbu melaninu. Může pronikat hluboko do pokožky a způsobit vážné onemocnění kůže, je proto opravdu dobré ho regulovat. V tomto případě můžeme použít pomůcku UV-B – burn. Ochrana proti UV-B záření je pojmenovaná jako SPF. Pokud se chcete chránit před UV-A a UV-B zároveň, hledejte opalovány s tvrzením “broad spectrum”.
- UV-C – prokazatelně nebezpečné, k nám by se nemělo dostat, i když už nějaké zdroje tvrdí, že se k nám stopové množství dostává, ovšem toto tvrzení nemohu podložit.
Proti UV záření se může chránit různými způsoby, přes vrstvu oblečení, až po nevycházení na Slunce v kritické hodiny mezi 11-15. Jednou z nejpopulárnějších praktik je momentálně používání SPF ochrany – k té se vrátíme později.
Trocha historie, aneb proč se vůbec opalujeme?
Na přelomu 19. a 20. století bylo opálení známka chudoby – bohatí nemuseli manuálně pracovat v tvrdých podmínkách např. na poli jako chudší obyvatelé, a tak se neopálená pokožka stala statusovým symbolem – podobně jako v dnešní době např. značkové oblečení nebo drahý telefon.
Přelom 19. a 20. století a Nobelova cena
Jako první o zdravotních výhodách působení slunečního záření na pokožku informoval lékař Niels Finsen, který upozornil, že cílená fototerapie může léčit některé kožní nemoci – zejména lupus. Za svůj objev v roce 1903 dostal Nobelovu cenu.
V podobnou dobu se také prokázaly, nezávisle na Finsenovi, negativní účinky slunečního záření, ale léčebné výhody převažovaly, a tak se začalo využívat především v medicíně.
20. – 30. léta – Coco Chanel a Josephine Baker
Do módy opalování přišlo až o 20 let později, o což se postarala sama ikonická Coco Chanel. Na dovolené na Francouzské riviéře se přeslunila a následně v Paříži se svou bronzově opálenou pokožkou spustila mezi vybledlými Francouzkami povyk. Jak už bylo jejím zvykem, opět změnila ideál krásy, byť později v životě začala opět propagovat spíše neopálenou pokožku a byla výrazným kritikem opalování.
Ve stejnou dobou se proslavila také tanečnice a filantropka Josephine Baker, jejíž tmavší tón pokožky začaly obdivovat ženy po celém světě. Zároveň bylo sluneční záření stále hojně využíváno jako léčebný prostředek, nejen na kožní onemocnění, ale i na jiné choroby, jako např. tuberkulóza.
Tyto dvě ikony postupně zařídily, že bledá pokožka přestala být statusovým symbolem, stejně jako mnoho jiných věcí. Nálada a situace ve společnosti se během první poloviny 50. let přeci jen drasticky změnily – pro kontext na přelomu století jsme poprvé vzlétli do vzduchu díky bratrům Wrightovým a v 50. letech jsme byli ve vesmíru :-).
A perlička: ve 20. letech došlo k objevu důležitosti vitamínu D pro zdravé fungování organismu a jeho propojení se slunečním zářením. A zároveň se také poprvé opravdu dokázala karcinogenita UV paprsků.
50. – 60. léta – samoopalováky a další boom
Přibližně ve stejnou dobu (tj. v 50. letech 20. století) se rozmohly samoopalovací produkty – nejznámější byla značka Coppertone, které nabízely dočasné zhnědnutí pokožky pro všechny, kteří se nedostanou hojně na sluníčko, aby nachytali nějakou barvu. Bohužel se jednalo trochu o metodu pokus/omyl a mnoho z marketovaných produktů na pokožce zoranžovělo.
I když první pokusy o SPF ochranu nastaly už ve 30. letech, až nyní se začalo výrazněji mluvit o negativních vlivech UV záření a vznikla první škála SPF, která před UV zářením měla chránit (viz úvod článku).
Další vlnu opalovacího “boom” způsobila Ursula Andress, bond girl ze špionážní ságy o agentovi 007, Jamesovi Bondovi, která bronzově opálená v plavkách okouzlila celý svět a spustila vesměs lavinu. Toť k dobovým influencerům.
Následovala opálená panenka Barbie od společnosti Mattel a od té doby se vesměs od opalovacího trendu neupustilo. Možná až nyní. Ale předbíháme.
70. léta – první solária a SPF produkty
Na konci 70. let došlo k popularizace dvou průlomových produktů, které definovaly následující dekády v trendu opalování. Na trhu se objevila první solária a také se více začalo mluvit o opalovacích krémech.
- Solária
Solária jsou technická zařízení s UV lampami, které slouží k umělému opalování a navození tmavého zbarvení pokožky pomocí ultrafialového (UV) záření. Vznikla tak, že německý inženýr Friedrich Wolff zkoušel u sportovců UV světlo kvůli výkonu a jako pomoc při boji proti rozšířené podzimní depresi. Sportovci si všimli vedlejšího efektu, zlatého opálení, což Wolffa motivovalo vyvinout a prodávat první celotělová solária (první komerční přístroj kolem roku 1975, rozšíření přišlo koncem 70. let).
Od jejich prvního vzniku na konci 70. let se několik desetiletí jednalo o multimiliardový business po celém světě a kdo trendu ještě nepropadl, teď již nebylo úniku. O jejich dopadu na zdraví člověka se budeme ještě bavit.
- SPF ochrana
Druhý klíčový produkt, který se rozmohl spolu se solárii je ochrana proti slunečnímu / UV záření, jinak také SPF. SPF je zkratka pro sun protection factor a velmi laicky řešeno slouží k tomu, aby se člověk při výskytu na sluníčku nevystavoval zbytečně UV záření a jeho následkům – což je například i opálení.
Naproti soláriím se spíše jednalo takový doplněk, navíc s relativně nízkým filtrem (nejčastěji SPF15), aby se člověk ne neopálil (to by bylo samozřejmě úplně kontraproduktivní), ale hlavně nespálil.
SPF se také hojně začalo používat na dovolené u moře ze stejného důvodu – spálení, protože už v té době bylo silně vědecky potvrzeno, že spálení z UV záření může mít opravdu neblahé účinky na zdraví člověka. Bohužel SPF faktor byl tehdy opravdu nízký a v hodně případech ke spálení stejně došlo – můžeme podle mě všichni potvrdit :-).
80. léta až přelom tisícletí – rizika spojená s opalováním
V následujících dvaceti letech se popularita solárií stále zvedala, až na přelomu tisíciletí kdo neměl opálení, jako kdyby nebyl.
S tímto se, mimo urychlení stárnutí pokožky, pojí jedno obrovské negativum, které sebou přehnané vystavování se UV záření nese – vyšší pravděpodobnost onemocnění zhoubným melanomem.
Melanom je forma rakoviny kůže a vzniká z nových (nebo z již existujících) mateřských znamének, které když jsou vystaveny velkému množství slunečnímu / UV záření (zejména při opakovaném spálení se v mladistvém věku), mohou začít mutovat právě do rakoviny.
Do určité doby se tato souvislost na veřejnosti tolik nekomunikovala a marketing opalování byl silnější, ale na počátku milénia se začali objevovat i silní odpůrci UV záření, kteří se snažili upozorňovat na jeho negativa. Pozornost dostali i díky internetu a rychle šířícím se informacím.
Rizika spojená s opalováním vyostřila debatu natolik, že se solária v roce 2009 ocitla na seznamu prokázaných karcinogenů od Světové zdravotnické organizace. Riziko melanomu výrazně stoupá zejména při návštěvách solária do 35 let a z tohoto důvodu rada zemí omezila přístup mladistvým. Jelikož se toto tvrzení celkem závažné a nemělo by se brát na lehkou váhu, dovolím si uvést zdroj.
Posledních 10 let – trend se otočil
Přišly sociální sítě a být opálený přestává být cool.
A to hodně rychle.
Po skoro 100 letech se trend pomalu začíná otáčet a opět se dostává do módy neopálená pokožka. Trendy neurčuje Coco Chanel, ale Korejky.
Solária postupně upadají a naopak se zvedá povědomí o pravidelné kontrole mateřských znamének u dermatologa (už jste byli?) a nošení SPF. To už nehraje druhé housle pouze v příručním na dovolenou, ale najdete ho v každé druhé kabelce. Zapomeňte na hutný krém, po kterém se osypete – Vaše průměrné SPF má dnes krásný obal, příjemnou cenovku, je lehoučké, hydratační a skvěle se roztírá.
A kdo chce zůstat opálený, alespoň v sezóně? Na trhu opět získaly popularitu samoopalovací produkty. Ty mají také svá úskalí, např. mohou barvit oblečení, nebo jdou odstínem lehce do oranžova. Jelikož jsme ale v době blahobytu, produktů je tak nepřeberné množství, že si jistě vybere každý podle svého gusta.
Shrnutí
Téma, které v kosmetice zvedá tlak nejvíc, je opalování, solária a SPF – takže bez vědeckého románu si dáme krátké „okénko“ o slunci a kůži. UV záření našemu tělu moc nefandí: melanin sice maká a energii mění na teplo, ale nadprodukce přináší spálení, skvrny i riziko rakoviny; UVA (cca 95 %) je celoročně a projde i sklem, UVB (cca 5 %) opaluje i pálí, UVC se k nám běžně nedostane.
Na začátku 20. století se slunce využívalo i léčebně, ale ve 20.–30. letech obrátily vkus Coco Chanel a Josephine Baker – bledost šla z módy a bronz znamenal volný čas. V 50.–60. letech přišly samoopalováky a popkultura (Bond girl, Barbie), v 70. letech dorazila solária a po boku s nimi i SPF, které se z věci na pláž stalo výbavou do kabelky. A dnes se kyvadlo vrací: solária jsou na seznamu karcinogenů, roste důraz na kontroly znamének a širokospektré SPF a kdo chce barvu bez UV, sáhne po samoopalovácích – i když někdy trochu barví a tón může utéct do oranžova.
Q&A
Kde si nechat zkontrolovat mateřská znaménka?
Existuje skvělý projekt, který se jmenuje PihaCheck od dermatoložky Zuzany Kotlasové. Na mapě České republiky můžete ve svém okolí najít dermatologa, který se Vám na Vaše znaménka podívá speciálními přístroji. Někdy je služba placená, ale část zdravotních pojištoven na prevenci přispívá.
Je opalování zdravé?
Vesměs jakákoliv reakce kůže na sluneční záření (ať už hnědá barva nebo vysloveně spálení) není úplně dobře. Vystavujeme se rychlejšímu stárnutí a dalším zdravotním rizikům. Opravdu vyvarovat bychom se měli spálení.
Jaký je nejlepší krém na opalování,
Ten, který opravdu používáte, nestojí ledvinu (protože pak máme tendenci si ho šetřit) a vyhovuje Vám.
Jak dlouho je zdravé se opalovat?
Viz otázka číslo jedna, ale každý, kdo se o problematiku zajímá, by se měl seznámit s tzv. Fitzpatrickovou škálou fototypů pleti, to mu řekne více. Tématu jsem se věnovala v článku o SPF.
